Sportovní vůz 356, první ze slavné řady značky Porsche, nalezl inspiraci v konstrukčním pojetí automobilu Cisitalia, ve kterém se používaly díly koncernu Fiat. Podobně byl i typ 356 zpočátku silně závislý na komponentech automobilky Volkswagen, neboť Porscheho firma před válkou vytvořila projekt německého "lidového vozidla" (Volkswagen). Nejvýraznějším rysem typu 356 je proto uplatnění plochého, vzduchem chlazeného motoru Volkswagen s protilehlými válci, který je umístěn vzadu. Tato koncepce přežívá dodnes ve vozech Porsche 911.

Vůz získal svou podobu v rakouském městě Gmund, kam se továrna Porsche, původně od roku 1930 sídlicí ve Stuttgartu, přestěhovala během války, aby unikla z dosahu spojeneckých bombardérů. Motor Volkswagen o objemu 1131 cm3 (v některých případech byl objem snížen na 1086 cm3, aby se vozy mohly účastnit soutěží ve třídě do 1100 cm3) byl uchycen na jednoduchém plošinovém rámu. Nezávislé zavěšení všech kol se zkrutnými tyčemi, patentované společností Porsche, vycházelo obdobně z předlohy vozu Volkswagen. Záměrem společnosti bylo koncipovat tento první automobil převážně jako aerodynamické kupé, i když se počítalo také s výrobou určitého počtu otevřených vozů. Tvar proto vycházel ze speciálního uzavřeného dvoumístného automobilu Volkswagen, který společnost Porsche zkonstruovala v roce 1939 pro silniční závod Berlin-Řím, který se však nakonec neuskutečnil. Nicméně typ 356 byl po technické stránce čtyřmístný vůz s možným dovybavením zadními sedadly.

Vůz měl hliníkovou karoserii a celkově se tedy jednalo o lehký, dobře "sedící" automobil, o kterém Ferry Porsche později prohlásil, že "šplhal do kopců jako kamzík a snadno se vyhoupl na 130 km/h". Do roku 1950, kdy se továrna přesunula zpět do Stuttgartu, se vyrobila série pouhých 50 vozů. Nové automobily již měly ocelovou karoserii, a aby se srovnal rozdíl v hmotnosti, byl do vozu od roku 1951 montován plochý čtyřválec s větším vrtáním, s objemem 1286 cm3. V roce 1952 byl objem válců u motoru dodávaného na zakázku opět zvýšen, tentokrát na 1488 cm3. Pochopitelně s postupným vývojem vozu stále klesal podíl sériových součástek Volkswagen a na jejich místo nastupovaly díly konstruované společností Porsche.

V roce 1955 byly pro novější verzi 356A k dispozici motory o objemu 1290 a 1582 cm3. Tato verze se vyznačovala panoramatickým čelním sklem, které nahradilo předchozí sklo dvoudílné. Existovaly také vozy v provedení Super, které dosahovaly rychlosti 160 km/h a které se vyráběly již jako automobily konečné řady. V roce 1953 uvedla značka Porsche na trh kabriolet Speedster, který byl původně určen pro zákazníky na západním pobřeží Spojených států. Byl vybaven anatomickými sedadly a kalifornské podnebí vyžadovalo pouze jednoduchou plátěnou střechu. Tento model se vyráběl do roku 1958, kdy jej nahradil kabriolet s označením D, který pro Porsche vyráběla továrna Drauz v Heilbronnu.

Dalším přírůstkem byl v roce 1955 výkonný, ale hlučný vůz Carrera. Navenek se podobal typu 356A, byl však poháněn závodním motorem o úctyhodném výkonu 84 kW a objemu 1498 cm3, k jehož přednostem patřil rozvod se dvěma vačkovými hřídeli na řadu válců s ozubeným převodem, zdvojené svíčky a klikový hřídel s valivými ložisky a suchou klikovou skříní. Motor koncepčně vycházel z vozu Porsche 550, prvního závodního speciálu této značky, který se v roce 1953 zúčastnil závodů v Le Mans. Díky němu dosahoval vůz Carrera rychlosti 193 km/h; v roce 1958 byl objem válců zvýšen na 1587 cm3 a poslední automobil této řady se vyrobil v roce 1959.

Toho roku představila společnost Porsche víceméně tradiční typ 356B s objemem 1582 cm3. V roce 1963 jej nahradila propracovanější verze 356C s kotoučovými brzdami na všech kolech. Tento prvek se prosadil rovněž u vozu Carrera 2, který v roce 1960 vystřídal svého úctyhodného předchůdce. Stejně jako typ 356C se i vůz Carrera 2 vyráběl až do roku 1965 a výroba těchto vozů se tak celý rok překrývala s výrobou jejich legendárního nástupce, vozu Porsche 911.